Cyklopouť 2011

Letos jsme se vypravili na pouť do severního Španělska. Celkem nás jelo 133 účastníků ve třech autobusech s koly v přívěsech. Po cestě do startu naší cyklistické části Burgos jsme navštívili dvě francouzská místa, a to Chamonix a Lurdy. Obě místa byla působivá a každé mělo svého osobitého ducha. Po noclehu v Burgos jsme měli slavností start, kterému předcházelo požehnání od místního arcibiskupa a prohlídka zdejší katedrály. Cíl cesty byl vzdálen cca 65km po prašné a Sluncem rozpálené Svatojakubské cestě. Cesta byla víceméně výborně značená a doprovázená občasnými "pítky", pro možnost osvěžení a doplnění vody a sil na další putování. Toho dne byla trasa převážně rovinatá. Potkali jsme jeden kopeček, který mnohým dal zabrat již díky úmornému horku a vidiny nedohledna. Nikde nic nebylo, jen slunce a prach.  Další dny jsme byli již chytřejší a věděli, že o půl třetí nemá cenu někam šlapat. Vyjížděli jsme dříve a kolem třetí trávili zhruba dvě hodiny povětšinou někde v parku s obědem a šlofíkem.  Poslední tři etapy byly již doprovázeny velkými kopci. První kopec byl jednorázový. Toho dne, i když jsme jeli do výšky 1504 z nějakých 800m.n.m. na zhruba 28km, tak jsme věděli, že pak pojedeme dolů a po rovině nebo menších kopcích. Další den tomu bylo naopak. Velký kopec na začátku nemohl chybět, ale profil trasy se vlnil po celou dobu. Poslední den, se profil opět trochu zklidnil, i když ne o mnoho. Každopádně jsme jeli s pocitem, že již dnes dorazíme do našeho vytouženého cíle ke svatému Jakubu. Po dobu pouti jsme do našich kredenců (nemyslím skříňku v kuchyni, nýbrž speciálně pořízený papír) sbírali razítka (každý den minimálně dvě a v rozmezí minimálně 20km). V Santiagu de Compostela jsme po jeho předložení měli možnost dostat dekret o absolvování pouti.

Měli jsme den na Konci světa – Finestrra a den v Santiagu a v pátek jsme již byli na Celosvětovém setkání mládeže v Madridu. Nebyli jsme zde na celý program, který byl již od pondělí a papež přiletěl již ve čtvrtek, ale i tak jsme stačili nasát alespoň minimum atmosféry, která zde panovala. Bylo zde snad ještě větší horko než na kolech. Spousta možností kam se podívat nebo jak trávit chvíle. Každý jsme si to užili po svém a odnesli si své. Tím víc ze samotného setkání s papežem na letišti, kde byli jistě všelijaké pohledy na celkový dojem. Nebyli jsme ničím vázání, co musíme a nemusíme, ale co chceme a nechceme, pokud můžeme. Jsou věci, které je lepší zažít než popsat, ale to asi platí u všeho… Po cestě zpátky jsme navštívili přímořské letovisko Lago di Garde v Itálii. Do Uherského Brodu jsme se navrátili ráno ve středu 24.srpna.

Po celou dobu poutě jsme měli každý den mši svatou, možnost rozhovoru s knězem, přijetí svátosti smíření, dát si Kofolu (která zanedlouho došla) nebo pivo, nechat si ošetřit bolístky od zdravušky, popovídat s kýmkoli o čemkoli a hlavně navečeřet se a nasnídat výborného jídla od našeho výborného kuchaře.

Jsem ráda, že jsem se zúčastnila. Cyklopouť pořádaná Petrem Gabrielem to byla tuším sedmá, s tím, že já jsem se s párletou odmlkou účastnila potřetí. Každá pro mne měla úplně jiný charakter a dala mi něco jiného, ale každá mi dala velmi mnoho. Ať už se to týká jakékoli části mého já. Jestli někdo váháte, zda někdy jet nebo nejet, mohu jen vřele doporučit!

Napsala Helča Benešová - Dík PK